Účinnost výměny tepla: Konstrukce výparníku přímo ovlivňuje účinnost chladicího systému. Jeho povrch, uspořádání potrubí a materiály jsou klíčovými faktory. Například výparníky používající měděné trubky nebo hliníková žebra mohou výrazně zlepšit účinnost přenosu tepla, protože měď má tepelnou vodivost až 401 W/(m·K), zatímco hliník má tepelnou vodivost 237 W/(m·K), obě mnohem vyšší než běžná ocel. Rozteč žeber (obvykle 1,5-}3 mm) a průměr potrubí (běžně 6-12 mm) výparníku je navíc třeba optimalizovat podle scénáře aplikace, aby se vyrovnal odpor proudění vzduchu a plocha výměny tepla. Ve velkých chladírenských skladech mohou výparníky přijmout konstrukci trubkového typu s povrchem stovek metrů čtverečních, aby se vyrovnaly s požadavky na chlazení s vysokým zatížením; zatímco v domácích klimatizačních zařízeních jsou výparníky kompaktnější, s povrchem typicky mezi 1 a 5 metry čtverečními.
Výparník je jednou ze základních součástí chladicího systému. Jeho funkcí je absorbovat teplo, aby se dosáhlo procesu „absorpce tepla odpařováním“ v chladicím cyklu, čímž se snižuje okolní teplota nebo udržuje nízká teplota v konkrétním prostoru. Z technického hlediska je výparník naplněn kapalným chladivem o nízké-teplotě a nízkém tlaku-. Když chladivo proudí potrubím výparníku, vyměňuje si teplo s okolním vzduchem nebo médiem. Protože bod varu kapalného chladiva je mnohem nižší než okolní teplota, rychle absorbuje teplo a odpařuje se do plynného stavu; tento proces se nazývá „odpařování varem“. Nepřetržitým pohlcováním tepla výparník snižuje teplotu okolního média, například snížením teploty vnitřního vzduchu v klimatizačním systému nebo udržováním nízké-teploty prostředí v chladicím zařízení.